12. října 1492 si Columbus zaznamenal ve svém lodním deníku, že domorodci ze San Salvadoru byli obdarováni skleněnými korálky. To je nejrannější záznam o korálcích v Americe.
Korálky používané k obchodování s indiány
Peter Francis
Španělský průzkumník Hernando Cortez přistál na pobřeží Mexika na
jaře roku 1519. Jeho lodě vezly mimo jiné evropské obchodní zboží i skleněné
korálky. V roce 1622 byla postavena sklárna poblíž Jamestownu ve Virginii.O méně
než rok později byla zničena útočícími indiány. Zde vyrobené korálky jsou dnes
velmi vzácné.
Španělští conquistadoři a duchovní cestovali z Florida Keys do Kalifornie. V roce 1741 dospěli Rusové k pobřeží Aljašky a tam odtud dolů na západní pobřeží Severní Ameriky. Obchodník Severozápadní společnosti Alexandr Mackenzie, přešel Kanadu k Tichému oceánu v roce 1793. Všichni tito průzkumníci, právě tak jako David Thompson a expedice Lewise a Clarka, sebou nesli korálky jako dary a jako prostředek směny v jednání s americkými indiány.
Ceny korálků kolísaly dle vzdálenosti od pobřeží a dle poptávky. Hudson's Bay Company, která vyměňovala zboží za bobří kůže stanovila jakost standardní bobří kůže i její hodnotu.... Standardní bobr byl napjatý, očištěný, usušený, a připravený k expedici. Záznamy z prvních obchodních středisek hovoří jasně. Jeden bobr = 6 Hudson's Bay korálků; nebo tři světle modré Padre (Crow) korále; nebo dva větší průsvitné modré korále.
Je zajímavé, že ačkoli Hudson's Bay Company obchodovala v Americe více než 300 let, je k dispozici jen málo historických informací týkajících se obchodu s korálky. Typy a popisy obchodu, spolu s fakturami, a zdroji nabídky, zkrátka v jejich archivech nejsou. Dnes Společnost nabízí pouze seed beads a to ve 12 barvách.
Historie výroby
Egypťané vyráběli skleněné korále již v roce 1365 př.n.l. a několik tisíc let staré sklárny v Libanonu je ještě stále vyrábějí. Další archeologické nálezy potvrzují, že Čína vyráběla a vyvážela korálky po stovky let. Skleněné a mosazné korále byly nalezeny v pohřebištích mnoha kultur: Egyptské, Římské, Saské i Indiánské.
Skleněné korále se v Benátkách vyrábí od roku 1000 n.l.Roku 1224 byl založen cech výrobců benátského skla a kolem roku 1291 se velká část benátského sklářského průmyslu přestěhovala na Murano, ostrov na sever od Benátek; městští radní se totiž obávali, že nehoda sklářských pecí by mohla zničit město. Od té doby, měli Benátčané monopol na korálkový průmysl po téměř 600 let. Benátky jsou považovány za „Matku korálků“. Pro ochranu jejich hlavního exportního artiklu, přijali takovéto opatření: jestli-že jakýkoliv zkušený sklářský dělník emigroval do jiné země, jeho nejbližší příbuzní byli uvězněni, a jestli-že se stále odmítal vrátit, byl vyslán posel aby ho zabil.
200 let byly korále v Muranu vyráběny metodou známou jako „vinutí“. Spočívala v tom, že z pece byla vytažena tekutá kapička skla a navinována kolem železného drátu. Mohlo se přidat i sklo jiné barvy a korálek byl ještě krásnější.Činitelé přidávané ke sklovině: kobalt dělal modrou; měď zelenou; cín mléčně bílou a zlato červenou. Vinuté korále od mistra skláře byly tak perfektní, že bylo těžké najít šev, kde se různé druhy skla spojovaly.
Další metodou bylo foukání. Kapička tekutého skla se vyndala z pece a požadovaného tvaru bylo dosaženo foukáním do píšťaly stejně jako se to dělá při výrobě např. vázy.
Sklářský průmysl byl schopen uspokojovat poptávku používáním těchto dvou metod až do druhé poloviny 15. století. Jakmile totiž evropské země začaly vysílat lodě kolem světa, kapitáni a průzkumníci žádali velké množství korálků ze skla, porcelánu, a kovu, ať již jako dary nebo prostředek směny. Pomalá metoda vinutí nemohla držet krok s tímto novým požadavkem.
A tak kolem roku 1490, Benátčané začali dělat korálky ze skla taženého; mimochodem Egypťané používali tento postup o staletí dříve. Proces vypadal takto: mistr sklář vzal kus roztaveného skla a vytvořil válec. Poté co dosáhl požadovaného tvaru, připojil k němu prut. Jeho pomocník uchopil prut a utíkal dlouhou chodbou, táhl za sebou sklo a to se ochlazovalo. Takto vyrobená trubička byla asi sto dvacet metrů dlouhá. Délka trubky a množství použitého skla určovala velikost korálků. Jakmile trubička zchladla byla rozřezána na metrové kusy. Tyto kusy byly dále řezány na korále různých velikostí.Ty pak byly umístěny do velkého kovového bubnu spolu s vápencem, pískem, uhlíkem a vodou. Zatím co se buben točil a byl zahříván, řezné plochy na korálích uvnitř se uhladily. Poté se očistily. Nakonec byly umístěny v pytli s kvasícími otrubami, kterým bylo třeseno a tím se dosáhlo vysokého lesku.
Tažených korálků byly dva odlišné typy: Paternoster, původně používané do růženců a Magaritierie, menší korálky prodávané na váhu. Jednobarevné korále dneška se takřka neliší od těch vyrobených před pětisty lety.
V 16. století poptávka po korálcích neustále rostla, takže Benátčané začali posílat tažené trubičky do Čech. Zde byly dále zpracovány výše uvedeným postupem a poslány zpět do Benátek. V Čechách mělo zpracování skla tradici od dvanáctého století.
Jelikož byli Češi šikovní odešlo jich několik pracovat do skláren na Muranu. Tito lidé přinesli zpět znalost výroby taženého skla a Čechy se změnily v hlavního výrobce skleněných korálků. V polovině 18. století již Čechy produkovaly více korálků než továrny v Muranu.
Jedním z dodavatelů byla i Čína. Studie Petera Francise, J., ředitele Center for Bead Research, dokazuje, že korále z Číny byly přivezeny do Mexika španělskými obchodními galeonami. Tato obchodní cesta spojovala čínské přístavy s Manilou a Acapulcem, a tak se zbytkem španělské říše v Americe. Korále z Číny byly nalezeny i na Aljašce; Rusové je získali na obchodních stanicích na mongolské hranici. Čínské korálky byly nalezeny spolu s benátskými na španělských koloniálních místech, jako např. St.Catherine což byla nejsevernější španělská misie na atlantickém pobřeží v 17. Století. Jeden ze špičkových amerických archeologů David Hurst Thomas zde vykopal více než 62 000 korálků.
Korálky v kožešinovém obchodu
PADRE
jsou vinuté, matné, světle modré skleněné korále z Číny. Dodávaly
se ve třech velikostech: obrovské (Dogons) 5/8 až 3/4 palce v průměru,
střední třída ( Crow beads) 3/8 palce v průměru, a malé korálky 3/16
palce. Prostřednictvím španělských a ruských obchodníků se Padre beads
rychle rozšířily na jihozápad a severozápad. V roce 1778 se anglický badatel,
kapitán James Cook několikrát vyjádřil v tom smyslu, že „Je těžké získat
potraviny a kožešiny z tichomořského pobřeží bez tohoto specifického modrého
korálku.“ Kapitán Lewis měl říci toto o Padre a indiánech podél Kolumbie
River: „…pouze modré a bílé korále jsou vítány a nejvíce požadovány, modré zde
nazývají Náčelnické korále…“ Padre se vyráběly různých barvách,
ale modré a bílé zkrátka mezi severozápadními indiány vedly.
Aristokratem
mezi skleněnými korálky je CHEVRON
neboli ROSSETTA. Říká se mu také Záhon růží nebo Hvězdný korálek. Slovo bead
je odvozeno ze starého anglického slova bedu což znamená modlitba.
Tyto korále jsou vícevrsté a vlnitý vzor vytváří na koncích korálku hvězdu a na
povrchu proužky. Původní Chevron měl sedm vrstev. Tento ručně dělaný
korálek bylo obtížné zhotovovat v takovém množství aby byla uspokojena poptávka.
Proto se po roce 1580 začal vyrábět ve variantě s pouze čtyřmi vrstvami.
Nejběžnější variací jsou korálky s modrou, červenou a bílou barvou.Dále pak
zelené a bílé, nebo červené a bílé.Dnes jsou ze sběratelského hlediska dosti
vzácné.
Dalším
korálkem určeným k obchodu byl VASALINE
neboli Jeskyní achát.Vyráběl se v široké paletě barev. Má na sobě plošky je
průhledný a zploštělý. Nejstarší Vasaline korálky se vyznačují tím že na
jednom konci mají dírku větší než na druhém. Je to způsobem jak se dírka dělala.
Byl k tomu totiž použit nažhavený špičatý drát. Tento korálek byl široce
obchodován až do poloviny 19.st. Pak indiáni začali žádat menší korálky (seed
beads).
Rusové
neměli nic společného s výrobou tzv. RUSSIAN
BLUE beads. Byly totiž vyráběny v Čechách. Na Aljašce se objevily
až poté co ji koupili Američané (1867). Ruští obchodníci získali tyto korále od
amerických a anglických obchodníků výměnou za kožešiny. Má tvar šesti, sedmi,
nebo osmibokého válečku. Jsou nařezány z trubiček a hřebeny mezi přilehlými
stranami jsou obroušeny. Výsledkem je korálek s osmnácti, dvacet jednou, nebo
dvaceti čtyřmi fasetami. Některé odchylky v broušení měly za následek více nebo
méně faset.
Expedice
Lewise a Clarka s sebou vezla třicet tři liber malých korálků určených k
obchodu. Neexistuje však žádný důkaz o tom, že v jejich zásobách byl i ten zde
zobrazený, který nese jejich jméno.Avšak v denících některých členů výpravy se
můžeme dočíst nám již dobře známou historku o tom jak nesnadné je vyměňovat
zboží za jídlo s jedinou výjimkou kterou tvoří jasně modré a bílé korálky.
V
polovině 19. st. se pro "CORNALINE d'Aleppo"
začal používat název Hudson´s Bay bead. Tento korálek se skládá ze dvou
barevných vrstev. Vnější je červená a vnitřní průsvitně zelená. Novější verze
mají žlutý nebo bílý, neprůhledný střed a vně mají průsvitné nebo neprůsvitné
červené sklo. Tato pozdější verze může být jak kulatá tak vejčitá nebo válcovitá
a to v širokém rozsahu velikostí.
Posledním
korálkem vyráběným pro obchod s indiány byl
HUBBELL bead. Tento korálek byl pravděpodobně vyráběn pro Lorenza
Hubbella majitele Hubbell Trading Post v Gavadu v Arizoně. Záznamy obchodní
stanice to nevylučují. Vyrábět se začal v Československu mezi lety 1915 až
1920,a výroba stále ještě běží. Hubbell má různé velikosti a tvary, a odstínem
napodobuje polodrahokam jihozápadu – tyrkys.
PRAMENY:
Wind River Rendezvous, St. Stephans Indian Mission Foundation, St. Stephans, WY.
Arizona Highways, July 1971.
Chinese Glass Beads: A Review of the Evidence by Peter Francis, J., Director of the Center for Bead Research.
Přeložil Pavel Pichner
Barleycorn
- odvozeno z jeho velikosti. Ve staré Anglii určovala řada tří zrnek ječmene
jeden palec (2.5 cm). Průměrná délka okolo 8 mm.
Nejstarší výskyt: Neznámý, ale ranný. Karklins (1975:169) uvádí používání v roce 1765.
Původ: Benátky, cca. 1750- 1840.
Charakteristický znak: Malý vinutý korálek v bílé, černé a vzácněji modré barvě.
Rozšíření: všeobecné.
Poznámky: Jeden z nejstarších a nejpopulárnějších vinutých benátských korálků.
Feather beads
- odvozeno z: ornamentu na povrchu
Nejstarší doložené použití: Neznámé
Původ: Benátky, pozdní 19.st. začátek 20. století.
Charakteristický znak: dekor
Rozšíření: všeobecné.
Flush Eye
- odvozeno z:dekoru "oka"
na povrchu
Nejstarší doložené použití: Whittoft 1966: 205.
Původ: Benátky,cca. 1570- 1635.
Charakteristický znak: Tažený korálek,do dokončeného byly vsazeny tři nebo čtyři oči.
Rozšíření:všeobecné.
French Ambasador
- Další jméno: Ambasador odvozeno z: ?
Poznámka: zde ukázaný korálek není původní, ale jedná se o českou imitaci vyrobenou v roce 1980
Původ: Benátky, pozdní 19. a časné 20. století.
Rozšíření: Pravděpodobně všeobecné, ač vzácně.
Poznámky: Patrně jde o zcela smyšlené jméno.
French Cross
- další jméno: Crossed Trails, odvozeno z: křížové výzdoby
původ: Benátky, od poloviny19.st. až po ranné 20. století.
Rozšíření:pravděpodobně všeobecné; určitě severní Amerika a Afrika.
Poznámky: Nejasnosti kolem označení francouzský
Gooseberry
- odvozeno z: podobnosti k ovoci.
Nejstarší doložené použití:1704, Barbot (1746: 404).
Původ: Benátky,cca. střední/pozdní 16. století- 1909.
Charakteristický znak: Bílá čára uložená uvnitř
Rozšíření: všeobecné.
Poznámka: nejdůležitější korálek v obchodu s otroky; historie korálku v paralele s historií ovoce.viz Francis 1994b
Jug Beads
- odvozeno z: patrně z jejich používání na pokrývky konvic
původ: Čína, konec 19. a ranné 20. století.
Charakteristické znaky: hrubě vinuté, bublinkovité sklo, velké díry, obvykle se sedimenty, časté „špičky“ na konci.
Rozšíření: Asie, Amerika, Evropa.
Kitty Fisher's
Eyes - odvozeno z: jména slavné anglické herečky a kurtizány Kitty
Fisher žijící v 18. století. (Springett a Springett 1987:20-23).
Původ: Benátky, cca. 1830-1900.
Charakteristické znaky: barva korálku, umístění skvrn.
Rozšíření: Všeobecné.
Poznámky: Korálek jistě nebyl vyroben k její poctě (Springetts)
Skunk Bead
původ: Benátky, cca. 1830
Charakteristický znak: vinutý korálek s bílými skvrnami v nihž jsou růžové a modré šmouhy; někdo tvrdí, že pravý Skunk má pouze bílé skvrny.
Rozšíření: všeobecné
Tic Tac Toe
- odvozeno z: podobnosti k dětské hře ve které je mřížka střídavě naplněna X a
O.(piškvorky)
Původ: Benátky, pozdní 19. a ranné 20. století.
Charakteristický znak:dekor; mnohobarevná schémata.
Rozšíření: všeobecné.
Poznámky: krásný název, ale v designu jaksi chybí to X.
přeložil Pavel Pichner