Očethi Šakovin (SÚOVÉ)

Jméno tohoto národa uvedené v závorce - Sú - je daleko známější a v literatuře i běžné řeči frekventovanější než výraz Očethi šakowin. Pochází z jazyka Odžibvejů a ve své původní podobě Nadowe-is-iw-ug znamená Malí hadi. Nadowe znamená zmije čili symbolicky nepřítel, is je přípona sloužící tvorbě zdrobnělin a iw-ug se překládá jako oni jsou. Francouzi ho poněkud zkomolili, a tak se můžeme v jejich zprávách z poloviny 17. století setkat s termíny Naduesiu, Nadewisou či Nadowesioux. Zkrácením posledního z nich vzniklo pak ono populární, byť původně hanlivě myšlené Sú (Sioux). Dnešní „Súové“ se v rámci svého národního obrození snaží tomuto označení vyhýbat stejně jako pojmu „Indiáni“. Přesto obě dvě slova často používají, zejména pak v běžném hovoru.

Očethi šakowin znamená doslovně Sedm ohnišť, volněji přeloženo pak Sedm poradních ohňů, a označuje ve vlastním jazyce alianci sedmi úzce spřízněných kmenů:

Tvar v prvním sloupci výše uvedené tabulky je název příslušného kmene, se kterým se nejběžněji setkáte v knihách, druhý je název kmene v jeho vlastním jazyku a třetí je více či méně volný překlad tohoto názvu do češtiny. Až na jednu výjimku končí výše uvedené tvary na koncovku TON respektive THUNWAN. Ta pochází z výrazu OTONWAHE /OTHUNWAHE/ - „město“ či „místo, kde sídlí lidé“.

Termíny DAKOTA, NAKOTA, LAKOTA označují ve třech různých dialektech archaicky pojem Spojenec. Mezi Dakoty řadíme Mdewakantony, Wahpetony, Sissetony a Wahpekuty. Janktonové a Janktonaisové patří k dialektu Nakota / kromě nich však také kmeny Asiniboinů a Kamenných indiánů (Stoney)/ a konečně Tetoni jsou synonymem Lakotů. (Existuje však i jiné lingvistické dělení Súů: 1/ Teton, 2./ Santí-Sisseton, 3./Jankton-Janktonai, 4./Asiniboin, 5./Kamení indiáni (Stoney - Ijeskové).)

Očethi šakowin patří k jazykové rodině Sú / někdy též psáno Siu, Sioux /. Kromě nich se k této lingvistické skupině počítají také kmeny Absaroka /Vrány/, Biloxi, Catawba, Hidatsa, Ajowa /Iowa/, Kanza /Kaw/, Mandan, Misuri, Ocanachee, Omaha, Oto, Osedž, Ponka, Okahpa /Quapaw/, Tuteh a Winebago. Všechny tyto národy - vyjma Absaroků, zbytku Mandanů a Hidatsů a kmene Winebago - jsou dnes považovány za buď zcela vymřelé nebo plně asimilovamé do majoritní americké společnosti.

Jazyk národa Sedmi ohnišť - všechny tři dialekty - je dodnes živý. Jednotlivá nářečí se od sebe nijak výrazně neliší a jsou si vzájemně srozumitelná. Hůře však Súové rozumějí Asiniboinům; příbuzným z kmene Kamenných indiánů  pak už takřka vůbec ne. Jejich řeč nezná hlásky c,f,ch,ň,q,r,ř,ť,v,x. Lakotština s dakotštinou si pak navzájem alternují hlásky l a d. Súové neznají minulý čas sloves; vždy musejí danou událost přesněji určit příslovcem času - např. „včera“, „minulou zimu“, apod. Muži a ženy mají některá rozdílná slova. Kromě toho existuje také takzvaná „vznešená řeč“, kterou hovoří především staří „svatí muži“ a v níž nabývají některá slova jiný význam než v „řeči prosté“.

Kolem roku 1800 čítal národ Sedmi poradních ohňů asi 50 000 lidí. Dakotů a Nakotů bylo asi 30 000. Dnes patří Súové svým počtem na třetí místo mezi původními obyvateli Severní Ameriky. /Po Navazích a kanadském národu Krí./

Pro internetové stránky indian corralu sepsal Petr Majer