VYDĚLÁVÁNÍ KŮŽÍ MOZKEM LAKOTSKÝM ZPŮSOBEM

Úvod
Toto dílo bylo napsáno, aby pomohlo těm, jejichž srdce je ztraceno pro vydělávání kůží. A také aby pomohlo výrobci najít vlastní potěšení a pýchu na vlastnoručně vydělané sametové kůže. Je určena také těm, kteří zjistili, že jejich metody vyžadují příliš mnoho vybavení, času nebo silných svalů. Ti kteří nemohou sehnat vyčiněné kůže, které vydělávali všechny národy z Planin, zjistí, že s počáteční investicí nepříliš velké částky si mohou vyčinit všechny kůže, které budou potřebovat. Čas potřebný k přeměně syrové kůže na měkkou bílou useň bude šest hodin.
Moje hledání začalo před deseti lety, když jsem potřeboval indiánským způsobem vyčiněné kůže na své umělecké práce. I když jsem měl peníze na zakoupení vydělaných jeleních kůží, nebyly k sehnání. Řekl jsem si, že když každá indiánská rodina mohla před sto lety vydělávat kůže, určitě nebude tato metoda tak tajemná a zdlouhavá. Prokousal jsem se všemi dosažitelnými knihami s touto tématikou, abych se naučil indiánský způsob vydělávání kůží mozkem. Kůži za kůží jsem experimentoval, na odstranění tuhosti používaje metody o kterých jsem četl. Došel jsem k závěru, že autoři knih většinou nikdy kůže nečinili a psali o tom o čem četli nebo slyšeli. Tak tomu bylo do doby, než jsem začal navštěvovat letitou Lakotku a pokusy a chybami zdokonaloval staré metody, s kterými jsem úspěšně pracoval.
Metoda používaná Lakoty může být použita k činění kůže jakékoliv velikosti, se srstí i bez. Na osvojení této metody je nejlepší pracovat s jeleními kůžemi. Jelen má kůži dostatečně velkou na to, aby se čas věnovaný činění vyplatil, a ne příliš velkou, aby bylo obtížné s ní manipulovat. Jakmile člověk snadno zvládá činění jeleních kůží, může se odvážit do větších a těžších kůží jako je los nebo bizon.
Doufám, že plně pochopíte můj popis starého lakotského způsobu činění a že je dostatečně jednoduchý ke čtení a k pochopení. Věnoval jsem pozornost tomu, abych vysvětlil problémy se kterými se můžete setkat. V Pine Ridge v Jižní Dakotě jsem učil tuto metodu mnoho Lakotů i wašiču (bělochů), kteří mě požádali o pomoc při učení vydělávání kůží. Požádali mě, abych se podělil o tuto starou metodu činění mozkem s více lidmi a to je důvod proč jsem toto dílo napsal.

Uchovávání surových kůží
Je snadné získat jelení kůže k činění, ale mnohem obtížnější je sehnat kvalitní kůže. Částka za kterou lze obvykle kůži dostat není příliš vysoká. Pokuste se koupit kůži bez děr a neproříznutou. Pokud dostanete kůže zdarma od lovců, raději jim poraďte jak mají s kůžemi zacházet než vám je přivezou. Mnoho kůží se zničí tím, že se srolují a nechají se tak celé dny po stažení jelena. Čerstvá kůže se začne kazit, pokud vzduch nemůže volně proudit po celém jejím povrchu. Na každou kůži, kterou chcete srolovat naneste jemnou sůl a nešetřete ji. V takovémto stavu vydrží kůže více než rok.* Dokud Lakotové neměli sůl na konzervaci a čas na napnutí k činění, sušili kůže na vzduchu. Museli je hned po stažení hodit přes větev stromu, mimo dosah psů a několik dnů je sušit. Teprve poté je mohli na libovolně dlouhou dobu uskladnit. Rozhodně se ale dávalo přednost okamžitému zpracování umyté a napnuté kůže. Předešlo se tak druhotnému máčení. (* Jestli že použijete v Českém prostředí na kůži sůl, bude mnohem více a snáze přijímat vlhkost. Jestliže tedy chcete kůži použít na výrobky které budete sami používat raději kůži sušte než solte! pozn. Akíčita)

Kroky činění
Je devět kroků neboli procedur k dosažení jemné usně vyčiněné lakotským způsobem. Některé kroky trvají deset minut a delší asi hodinu. Všechny kroky mohou být provedeny za tři po sobě následující dny, chceme-li kůži vyčinit rychle. Nebo mohou být rozloženy na mnoho týdnů nebo měsíců, tak jak to tomu kdo kůži činí vyhovuje. Kroky jsou následující: namočení, napnutí, oškrábání masové strany, odstranění srsti, napuštění mozkem, namočení, napnutí, vláčení a tření. Často bývá přidán i desátý krok: uzení, aby byla kůže vodovzdorná.

Namočení
Jestliže byla kůže nasolená, nebo byla nějaký čas sušena na vzduchu, bude pravděpodobně tuhá. Namočení ve studené vodě kůži opět zvláční a pomůže odmočit z kůže krev. Já jsem objevil plastikový 75. litrový kontejner na smetí, který je nejlepší pro namáčení, protože kůže může být pořádně pod vodou. Umístěte kůži do sudu a zatěžkejte ji kameny ještě před tím než nalijete vodu. Jelení srst je dutá a je těžké ji ponořit jestliže byla prvně nalita voda. Po několika hodinách zkontrolujte vodu a jestliže není čistá, tak ji vyměňte. Nenechávejte vodu více než dvanáct hodin nevyměněnou. Můžete kůži máčet tři dny, ale kůže je trvanlivější, když není rozmočená příliš. I když vodu měníme, začnou se v ní po několika dnech tvořit bakterie, až začnou slézat chlupy. Tato metoda byla užívána některými kmeny na odstranění chlupů a epidermis byl odstraněn nástrojem vyrobeným z jeleního žebra. Moje metoda odstraňuje chlupy i epidermis jedním krokem.

Napnutí

Když je kůže vláčná, ať čerstvá nebo rozmočená, je potřeba ji napnout a oškrabat z ní maso. Nejlepší rám

k tomu účelu vyrobíme ze čtyř hranolů 5 x 10 cm a který bude o 30 cm větší než kůže, to aby bylo možné kůži vytahovat. Pečlivě rám stlučte. Některé větší kůže rám mírně prohnou, když usychají. Na vypnutí kůže v rámu je dobré používat 3 mm nylonový provázek. Tato tloušťka umožňuje snadné vypínání a nepřetrhne se jako bavlněný provázek. Pro snadnější práci použijeme čtyři kusy, každý 9 metrů dlouhý. Zjistil jsem, že nejlepší je dělat dírky pro vypínání 9 cm od sebe, jen v některých částech kolem nohou asi 2,5 cm od sebe. Dírky po obvodě je lepší dělat nožem než šídlem. Dřevěný hranol pod kůží zabrání tupení nože při dělání dírek. Když připevňujete kůži provázky do rámu, mějte jej položený na zemi nebo na podlaze. Jakákoli špína, která se na kůži uchytí bude při další práci odškrábána. Začínejte kůži napínat v oblasti krku a provlékejte provázek volně dokud se nedostanete za polovinu obvodu. Vždy když spotřebujete celou délku provázku, používejte jako uzel polosmyčky. To aby jste jej zase mohli volně rozvázat, až budete napínat provazy při vypínání kůže v rámu.* Buďte opatrní, když utahujete provázek blízko zadních nohou. Kůže je v těchto místech křehká a často se přetrhne, jeli provázek příliš utažen. Z tohoto důvodu obvykle provléknu zvláštní provázek skrze několik dírek, ještě před tím než začnu se stranami, takže když dojde k přetržení některé z dírek v této části, nemusím uvolňovat celý jeden díl velkého provázku. Stlučení rámu a napnutí kůže zabere asi jednu hodinu.
(* V Čechách se ujal další zajímavý zlepšovák a to neprovlékat provaz přímo dírkami v kůži, ale vložit do každé silný drátek ve tvaru velkého S. Provaz potom napínejte v druhém oblouku. Výhod je hned několik: pokud praskne dírka v kůži nemusíte provlékat celý provaz znovu. Stačí je udělat novou dírku a vložit do ní drátěné S Je mnohem snadnější manipulace s napínáním i sundáváním a hlavně nepřeřežete provazem koženou dírku při neustálém vypínání kůže. pozn. Akíčita)

Oškrábání masové strany

Toto je asi půlhodinová práce zahrnující oškrábání tuku a tkání z kůže, aby později mohla mozková kaše proniknout do „pravé kůže“ (corium). Namočení změkčí masovou pokrývku, takže jsme-li vybaveni škrabkou s ostrou čepelí bude odstranění je snadné. Maso můžeme škrábat i když kůže suchá, ale tímto způsobem to jde hůř. Jestliže je kůže mokrá je nepravděpodobné její protrhnutí, protože se poddá.

Lakotové používají škrabku z jeleního parohu, které říkají wahintke. Není nic z toho co jsem zkoušel, co by se jí vyrovnalo. Váha jeleního parohu zabraňuje odpružování při škrábání a je nezlomitelný. Rukojeť je vyrobena z nejdelší části mezi výsadami na parohu. L – zahnutí (kde je umístěna čepel) je uříznuto a opatřeno zářezem v místě, kde z parohu vybíhá výrůstek (viz foto). Je zapotřebí, aby čepel byla z vysokouhlíkaté oceli, nejlépe přímo z wolframu. Z takovéto oceli jsou průmyslové pily na železo, staré pily nebo pilníky. Čím lepší ocel, tím méně často potřebuje čepel broušení. Nabruste čepel na kotoučové brusce a dokončete ostří na brusném kameni. ˇUhel používaný pro čepel je 45°. Jestliže je čepel dostatečně dlouhá, můžeme ji brousit jak potřebujeme aniž bychom odmotávali kůži, která čepel drží na škrabce.
Postavte rám v mírném sklonu a začněte škrábat od krku. Tkáně, maso a tuk musí jít pryč ve velkých vrstvách. Když skončíte kůže musí mít růžovou nebo bílou barvu. Přitáhněte provazy, aby se kůže opět plně vypla.

Odstranění srsti
Jestliže děláte kožešinu, tento krok vynechejte. Jestliže děláte useň, chlupy a epidermis musí být odstraněny. Tím že odstraníte epidermis způsobíte, že výsledná kůže bude mít z obou stran jemný plyšovitý povrch. To je právě velmi typické pro indiánské kůže a zároveň jestliže epidermis odstraníme, kůže se snadněji zpracovává.
Než začneme, je potřeba wahintku nebo škrabku nabrousit. Poté oškrábejte, tahy stranou, část okolo krku a pak škrábejte dlouhými tahy směrem dolů, stejným směrem jako rostou chlupy. Zjistíte, že vrchní vrstva kůže jde pryč i s chlupy. Tato bílá vrstva kůže je epidermis. Když chlupy nejdou snadno seškrabovat, je nutné přiostřit několikrát ostří čepele. Před broušením kámen naolejujte, to způsobí, že kamenná zrna lépe brousí a dosáhneme tak rychleji ostří. Obruste ostré rohy ostří čepele, neboť by mohly způsobit proříznutí a tedy proděravění kůže.
Je nutné tlačit opatrně na ostří v bocích, kde je kůže velmi tenká. Dovolte, aby ostrá čepel škrábala chlupy a netlačte při tom příliš na wahintku. Bílé chlupy jsou řídké a mohou být případně ostříhány nůžkami. K srsti kolem napínacích provázků se nedostanete a můžete je odstranit později, když je kůže odříznuta z rámu v poslední proceduře

Aplikace mozku
Indiáni sušili mozky společně s mechem vytvarované do koláčků, které uchovávali do doby než je použili. Čerstvým mozkům, byla ale dávána přednost. V současnosti můžeme mozky vyjmout z čerstvě uloveného nebo zabitého zvířete, nebo je můžeme koupit v obchodech s potravinami. Lakotové obvykle říkali: „Každé zvíře má dost mozku na vyčinění své kůže.“ Toto pravidlo znamená, že je potřebné takové množství mozku, jak velkou hlavu má zvíře z něhož máme kůži. 100% čistý olej nebo vepřové sádlo může mozky nahradit, ale struktuře kůže vyčiněné mozkem se nic nevyrovná. Mozek pracuje tak, že strhne v kůži glycerin, čímž kůže změkne a zplyšovatí, stane se silnější a má houbovitou strukturu. Čistý nožní olej prosákne lépe než mozky, stejně jako morkový olej z kostí a kravských kopyt a nemusí být do kůže vtlačen jako mozek.
Vařte mozek v hrnku s vodou 15 minut, nebo dokud nezbělá. Nechte ho vychladnout, ale nanášejte ho na obě strany kůže ještě před úplným vystydnutím. Dělejte to takovým způsobem jako byste roztírali kus mýdla na něco co byste chtěli umýt. Naneste celé množství, dokud nejsou všechny partije pokryté kaší. V dávných dobách byly používány oblé hladké kameny, které sloužily jako pomůcky k vtlačení mozkové hmoty do kůže. Potom se vývar ve kterém se mozek vařil nanese pomocí velkého štětce, aby rozředil pastu a ta se lépe vstřebala do kůže. Nyní nechte kůži půl dne odpočívat.
Na budoucí kožešinu natíráme mozek jenom na stranu bez srsti.

Druhé namočení
Tento proces dělejte den před tím, než plánujete dokončit činění. Navlhčete kůži houbou nebo naneste vodu štětcem, aby byla kůže poddajná, a potom ji sundejte z rámu a umístěte do vodou naplněného sudu k rozmočení. Nechte kůži rozmočit ve vlažné vodě do příštího dne – poslední etapy činění.
Když kůži činíte s chlupy a chcete aby srst zůstala neporušena,nesundávejte kůži z rámu, protože by mohly chlupy slézt. Abychom mohli namočit vnitřek kůže, vezmeme si dostatečně mokré a teplé hadry a pokryjeme s nimi celou plochu kůže. Tak to necháme několik hodin, aby se stala měkkou a poddajnou.
Když kůže namáčíme, můžeme do vody přidat oloupané a rozdrcené kořínky juky. Lakotové to kdysi dávno dělali, aby dodali kůži příjemnou vůni. Nyní se to však již neděje.

Druhé napnutí
Vyndejte kůži z vody a připevněte ji do rámu tak jako při prvním kroku. Toto druhé napínání bude rychlejší, protože jsou používány znovu stejné dírky.

Tak jako na obrázku pod titulkem je i toto krásný Lakotský bizoní plášť. Oba dva jsou vyrobeny kolem roku 1870 a ženy, které je vyrobily používaly stejnou techniku vydělávání kůže jakou popisujeme i zde.

Vláčnění
Používejte dřevěnou nebo kovovou čepel asi 12 až 15 cm dlouhou, ke stírání prosakující vody z kůže. Máte-li kůži s chlupy, pracujte pouze na vnitřní straně kůže. Při jakékoliv jiné kůži pracujte z obou stran, vytrvale, aby se vlhkost přelévala ze strany na stranu.
Potom použijte wahintku, aby jste vlákna více vytahali, odstranili špínu a vytřeli zbývající vodu. Dříve jsem si myslel, že tajemství činění spočívá v činící směsi, ale spočívá to v udržení vláken NAPNUTÝCH od této chvíle až do uschnutí. Kůže se při schnutí scvrkává, pokud je volná a důsledkem je tuhý produkt. Aby se vlákna udržela napnutá, musí člověk, který kůži činí vytrvale a neustále pracovat po obou stranách kůže se škrabkou, zatímco kůže vysychá. Dělejte dlouhé překrývající se tahy po celé ploše kůže, aby se póry v kůži udržely otevřené. Toto vláčnění může zabrat tak třicet minut.
Nyní můžeme použít fén – pokud pracujeme doma, nebo přesunout rám na sluníčko pracujeme-li venku, abychom urychlili proces schnutí. Následujících 15 až 45 minut musíme pokračovat v napínání a škrábání a kontrolovat kůži dotykem hřbetem ruky, dokud nezjistíme, že je kůže teplá a stále mírně vlhká. Natáčením fénu na různé strany kůže, nebo otáčením strany na kterou svítí slunce, se můžeme pojistit, aby všechny části kůže schnuly rovnoměrně. Když je kůže měkká a částečně vlhká, odřízneme kůži z rámu nožem. Řez nožem je veden po obvodě kůže hned za vypínacími dírkami, kde je okraj asi 2 cm široký a který nelze vyčinit.
Když je kůže odříznuta z rámu příliš brzy, je potřeba ji třít delší dobu; když je odříznuta příliš pozdě, je s ní těžší práce kolem lana v příštím kroku. Po vyčinění několika kůží, je člověk schopen snadno posoudit nejlepší okamžik, kdy skončit s procesem vláčnění.
Jestliže máte někam naspěch v příštím kroku, srolujte kůži, zabalte ji do látky a vložte ji do plastikového pytle a takto kůže nemůže vyschnout. Pokud ji dáte do chladného místa třeba ledničky nebo mrazáku, můžete pokračovat ve vydělávání za několik hodin i dnů či týdnů (podle stupně chladu).

Tření
Oglalové třou kůže přes ostrou zkosenou čepel. Věří, že ostrá hrana přetrhá vlákna v kůži. Používal jsem tuto metodu v dřívějších dobách, než mi někdo poradil narovnat se. Tato rada zněla, abych zkusil tahat kůži tam a zpátky přes provaz a změkčovat ji tímto způsobem jakým to Lakotové kdysi dávno dělali. Po vyzkoušení této moudré rady, jsem se nikdy nevrátil zpět k „moderní“ šikmé čepeli.

Lano které používám je polyuretanový lariat, který pro bizoní kůže používám nerozmotaný, ale pro jelení může být použito jakékoliv lano okolo 12mm silné. V dávných dobách mohlo být toto lano spleteno ze šlach (nebo také žíní). Jsme-li venku připevníme jeden konec do míst kde ze stromu vyrážejí větve asi 1,8 až 201 metru nad zemí a druhý konec ke kmeni stromu těsně nad zemí. V domě můžeme lano připevnit ke stropu a dole k základovému nosnému trámu v podlaze. Když připevňujete lano, držte ho napnuté jak je možné. Prohne se tím, že se přes ní pracuje s kůží.
Abychom kůži napnuli, prostrčte ji za lanem, pevně kůži uchopte za přední nohy a táhněte ji přes provaz. Kůže by se měla viditelně natáhnout – někdy 10 až 20 cm. Pak si přechytněte kůži o kousek níž a opět táhněte. Takto pokračujte až dosáhnete zadních nohou, pak kůži otočte o 90° a opět ji natahujte od vrchu dolů. Vždy tahejte k sobě největší silou jakou můžete, protože jemnost kůže záleží na tom jak moc je natahována ve všech směrech při schnutí.
Při napínání vzniká tření mezi kůží a lanem. Teplo které při tom vzniká, napomáhá uschnutí kůže a kontakt s lanem dává kůži jemnou strukturu. Pracujte na kůži jak napínáním ze zhora dolů pracujíce ze strany na stranu, stejně tak od hlavy k ocasu z jedné strany na druhou. Zakončete tento krok třením kolem celého obvodu, pokud jste tak již neučinili. Samozřejmě při kožešině můžeme třít pouze nechlupovou stranu a tření bude obtížnější, protože epidermis, který zůstal na kůži, způsobí že se vlákna nepovolí.
Můžeme pokračovat v práci kolem lana na všech částech kůže dokud není suchá, nebo můžeme položit na obě strany kůže suché ručníky nebo hadry, aby absorbovaly vlhkost, srolovat to vše dohromady a dát do plastového pytle a uschovat v chladném místě. Výhoda v uschování jelení kůže je v tom, že doba tření se rozdělí na půl. Suchá vnější vrstva totiž absorbuje vlhkost z vnitřku kůže. Pak stačí, když člověk pracuje na kůži jednou nebo dvakrát denně 10 minut, znovu ji uloží zpátky a pokračuje v tření v pravidelných intervalech dokud není kůže úplně suchá a sametově jemná. Měla by být semišová a bílá jako prázdný list papíru. Taková je vzhledově i ohmatem indiánská useň, když ji uděláte starým lakotským způsobem.

Uzení
Uzení vyčiněné kůže se provede tak, že se sešijí strany a vršek kůže, kromě spodku, čímž se vytvoří pytel. Tento pytel se naplní teplým kouřem z čoudivého ohně, načež dehet z kouře naplní kožní póry, kůže dostane světle hnědou barvu a stane se vodovzdornou. V případě, že se uzená kůže namočí, po uschnutí bude měkká, kdežto bílá useň by ztuhla a bylo by nutné ji znovu třít, aby byla měkká.
Druh paliva který položíme na uhlíky ovlivní barvu a trvalou vůni kůže. Hickory (Bílý ořech) dává středně hnědou barvu, kterou mám rád a „dřevěnou“ vůni. Sage (pelyněk) byl oblíben u starších Oglalů, ale pravděpodobně byl častěji pálen sušený bizoní trus. Může být použito jakékoliv dřevo, ale musí být shnilé, mokré nebo zelené, aby spíš čoudilo než skutečně hořelo.*
Díra pro oheň by měla být asi 15 až 20 cm hluboká a ne více než 30 cm v průměru. Zapalte v jamce oheň abyste dostali žhavé uhlíky. Potom umístěte spodek kůže okolo díry s ohněm, přišpendlete ji k zemi kolíky asi 13 cm od sebe a připevněte krk k lešení, které umožňuje, aby byla zavěšená a otevřená. Odstraňte jeden z kolíků u země, aby mohlo být palivo k vyuzení kůže umístěno na uhlíky, a pak kolík umístěte zpátky. Podívejte se abyste se ujistili jestli palivo nehoří skutečným plamenem, jehož žár by mohl kůži spálit. Z tohoto důvodu někteří Lakotové občas udělají díru pro oheň několik stop od koženého týpí a vedou kouř pod kůží tunelem z roury od kamen. Pokud je to děláno tímto způsobem, musí být ohniště zakryté, aby kouř vedl do zavěšené kůže.
Podívejte se do pytle z kůže každých 10 minut a když získá požadovaný odstín hnědé, obraťte kůži na ruby a uďte druhou stranu stejným způsobem. Bývá obvykle zvykem mít stranu, která byla původně s chlupy tmavěji hnědou než vnitřek. (* V českých podmínkách, se hodně táboří v týpí a jsem přesvědčen, že nejlepším způsobem uzení je vytáhnout kůži pod úvaz v týpí když se v něm táboří a tedy topí. Nejlépe se na mně uzení osvědčilo dřevo z listnatých stromů jako je dub, buk habr apod.. V případě takovéhoto uzení pouze sundávejte kůži když prší. Nic víc s ní nemusíte dělat! pozn. Akíčita.)

Závěr
V rezervaci Pine Ridge j Jižní Dakotě s populací okolo 12 000 Lakotů, je méně než 10 žen, které dosud činí indiánským způsobem. Žádná z nich už kůže neudí. Před 100 lety byly většina kůží používaných pro každodenní nošení uzena a bílé neuzené kůže byly schovávány pro zvláštní nebo obřadní oděv. Také vydělávat kůže uměla každá žena.
Ti kdo se učí činit mozkem starým lakotským způsobem udržují staré umění naživu o něco déle.