VYDĚLÁVÁNÍ KŮŽÍ MOZKEM LAKOTSKÝM ZPŮSOBEM
krok za krokem
Úvod
Toto dílo bylo napsáno, aby pomohlo těm, jejichž srdce je ztraceno pro
vydělávání kůží. A také aby pomohlo výrobci najít vlastní potěšení a pýchu na
vlastnoručně vydělané sametové kůže. Je určena také těm, kteří zjistili, že
jejich metody vyžadují příliš mnoho vybavení, času nebo silných svalů. Ti kteří
nemohou sehnat vyčiněné kůže, které vydělávali všechny národy z Planin, zjistí,
že s počáteční investicí nepříliš velké částky si mohou vyčinit všechny kůže,
které budou potřebovat. Čas potřebný k přeměně syrové kůže na měkkou bílou useň
bude šest hodin.
Moje hledání začalo před deseti lety, když jsem potřeboval indiánským způsobem
vyčiněné kůže na své umělecké práce. I když jsem měl peníze na zakoupení
vydělaných jeleních kůží, nebyly k sehnání. Řekl jsem si, že když každá
indiánská rodina mohla před sto lety vydělávat kůže, určitě nebude tato metoda
tak tajemná a zdlouhavá. Prokousal jsem se všemi dosažitelnými knihami s touto
tématikou, abych se naučil indiánský způsob vydělávání kůží mozkem. Kůži za kůží
jsem experimentoval, na odstranění tuhosti používaje metody o kterých jsem četl.
Došel jsem k závěru, že autoři knih většinou nikdy kůže nečinili a psali o tom o
čem četli nebo slyšeli. Tak tomu bylo do doby, než jsem začal navštěvovat
letitou Lakotku a pokusy a chybami zdokonaloval staré metody, s kterými jsem
úspěšně pracoval.
Metoda používaná Lakoty může být použita k činění kůže jakékoliv velikosti, se
srstí i bez. Na osvojení této metody je nejlepší pracovat s jeleními kůžemi.
Jelen má kůži dostatečně velkou na to, aby se čas věnovaný činění vyplatil, a ne
příliš velkou, aby bylo obtížné s ní manipulovat. Jakmile člověk snadno zvládá
činění jeleních kůží, může se odvážit do větších a těžších kůží jako je los nebo
bizon.
Doufám, že plně pochopíte můj popis starého lakotského způsobu činění a že je
dostatečně jednoduchý ke čtení a k pochopení. Věnoval jsem pozornost tomu, abych
vysvětlil problémy se kterými se můžete setkat. V Pine Ridge v Jižní Dakotě jsem
učil tuto metodu mnoho Lakotů i wašiču (bělochů), kteří mě požádali o pomoc při
učení vydělávání kůží. Požádali mě, abych se podělil o tuto starou metodu činění
mozkem s více lidmi a to je důvod proč jsem toto dílo napsal.
Uchovávání surových kůží
Je snadné získat jelení kůže k činění, ale mnohem obtížnější je sehnat kvalitní
kůže. Částka za kterou lze obvykle kůži dostat není příliš vysoká. Pokuste se
koupit kůži bez děr a neproříznutou. Pokud dostanete kůže zdarma od lovců,
raději jim poraďte jak mají s kůžemi zacházet než vám je přivezou. Mnoho kůží se
zničí tím, že se srolují a nechají se tak celé dny po stažení jelena. Čerstvá
kůže se začne kazit, pokud vzduch nemůže volně proudit po celém jejím povrchu.
Na každou kůži, kterou chcete srolovat naneste jemnou sůl a nešetřete ji.
V takovémto stavu vydrží kůže více než rok.* Dokud Lakotové neměli sůl na
konzervaci a čas na napnutí k činění, sušili kůže na vzduchu. Museli je hned po
stažení hodit přes větev stromu, mimo dosah psů a několik dnů je sušit. Teprve
poté je mohli na libovolně dlouhou dobu uskladnit. Rozhodně se ale dávalo
přednost okamžitému zpracování umyté a napnuté kůže. Předešlo se tak druhotnému
máčení. (* Jestli že použijete v Českém prostředí na kůži sůl, bude mnohem více
a snáze přijímat vlhkost. Jestliže tedy chcete kůži použít na výrobky které
budete sami používat raději kůži sušte než solte! pozn. Akíčita)
Kroky činění
Je devět kroků neboli procedur k dosažení jemné usně vyčiněné lakotským
způsobem. Některé kroky trvají deset minut a delší asi hodinu. Všechny kroky
mohou být provedeny za tři po sobě následující dny, chceme-li kůži vyčinit
rychle. Nebo mohou být rozloženy na mnoho týdnů nebo měsíců, tak jak to tomu kdo
kůži činí vyhovuje. Kroky jsou následující: namočení, napnutí, oškrábání masové
strany, odstranění srsti, napuštění mozkem, namočení, napnutí, vláčení a tření.
Často bývá přidán i desátý krok: uzení, aby byla kůže vodovzdorná.
Namočení
Jestliže byla kůže nasolená, nebo byla nějaký čas sušena na vzduchu, bude
pravděpodobně tuhá. Namočení ve studené vodě kůži opět zvláční a pomůže odmočit
z kůže krev. Já jsem objevil plastikový 75. litrový kontejner na smetí, který je
nejlepší pro namáčení, protože kůže může být pořádně pod vodou. Umístěte kůži do
sudu a zatěžkejte ji kameny ještě před tím než nalijete vodu. Jelení srst je
dutá a je těžké ji ponořit jestliže byla prvně nalita voda. Po několika hodinách
zkontrolujte vodu a jestliže není čistá, tak ji vyměňte. Nenechávejte vodu více
než dvanáct hodin nevyměněnou. Můžete kůži máčet tři dny, ale kůže je
trvanlivější, když není rozmočená příliš. I když vodu měníme, začnou se v ní po
několika dnech tvořit bakterie, až začnou slézat chlupy. Tato metoda byla
užívána některými kmeny na odstranění chlupů a epidermis byl odstraněn nástrojem
vyrobeným z jeleního žebra. Moje metoda odstraňuje chlupy i epidermis jedním
krokem.
Napnutí
Když je kůže vláčná, ať čerstvá nebo rozmočená, je potřeba ji napnout a oškrabat z ní maso. Nejlepší rám
Napnutá kůže z jelena na setkání českých euroindiánů v Hamiltonech u Vyškova v květnu 2003 |
k tomu účelu vyrobíme ze čtyř hranolů 5 x 10 cm a který
bude o 30 cm větší než kůže, to aby bylo možné kůži vytahovat. Pečlivě rám
stlučte. Některé větší kůže rám mírně prohnou, když usychají. Na vypnutí kůže
v rámu je dobré používat 3 mm nylonový provázek. Tato tloušťka umožňuje snadné
vypínání a nepřetrhne se jako bavlněný provázek. Pro snadnější práci použijeme
čtyři kusy, každý 9 metrů dlouhý. Zjistil jsem, že nejlepší je dělat dírky pro
vypínání 9 cm od sebe, jen v některých částech kolem nohou asi 2,5 cm od sebe.
Dírky po obvodě je lepší dělat nožem než šídlem. Dřevěný hranol pod kůží zabrání
tupení nože při dělání dírek. Když připevňujete kůži provázky do rámu, mějte jej
položený na zemi nebo na podlaze. Jakákoli špína, která se na kůži uchytí bude
při další práci odškrábána. Začínejte kůži napínat v oblasti krku a provlékejte
provázek volně dokud se nedostanete za polovinu obvodu. Vždy když spotřebujete
celou délku provázku, používejte jako uzel polosmyčky. To aby jste jej zase
mohli volně rozvázat, až budete napínat provazy při vypínání kůže v rámu.* Buďte
opatrní, když utahujete provázek blízko zadních nohou. Kůže je v těchto místech
křehká a často se přetrhne, jeli provázek příliš utažen. Z tohoto důvodu obvykle
provléknu zvláštní provázek skrze několik dírek, ještě před tím než začnu se
stranami, takže když dojde k přetržení některé z dírek v této části, nemusím
uvolňovat celý jeden díl velkého provázku. Stlučení rámu a napnutí kůže zabere
asi jednu hodinu.
(* V Čechách se ujal další zajímavý zlepšovák a to neprovlékat provaz přímo
dírkami v kůži, ale vložit do každé silný drátek ve tvaru velkého S. Provaz
potom napínejte v druhém oblouku. Výhod je hned několik: pokud praskne dírka
v kůži nemusíte provlékat celý provaz znovu. Stačí je udělat novou dírku a
vložit do ní drátěné S Je mnohem snadnější manipulace s napínáním i sundáváním a
hlavně nepřeřežete provazem koženou dírku při neustálém vypínání kůže. pozn.
Akíčita)
Oškrábání masové strany
Toto je asi půlhodinová práce zahrnující oškrábání tuku a tkání z kůže, aby
později mohla mozková kaše proniknout do „pravé kůže“ (corium). Namočení změkčí
masovou pokrývku, takže jsme-li vybaveni škrabkou s ostrou čepelí bude
odstranění je snadné. Maso můžeme škrábat i když kůže suchá, ale tímto způsobem
to jde hůř. Jestliže je kůže mokrá je nepravděpodobné její protrhnutí, protože
se poddá.
Stará šajenská škrabka z parohu a železné čepele. |
Lakotové používají škrabku z jeleního parohu, které říkají wahintke. Není nic
z toho co jsem zkoušel, co by se jí vyrovnalo. Váha jeleního parohu zabraňuje
odpružování při škrábání a je nezlomitelný. Rukojeť je vyrobena z nejdelší části
mezi výsadami na parohu. L – zahnutí (kde je umístěna čepel) je uříznuto a
opatřeno zářezem v místě, kde z parohu vybíhá výrůstek (viz foto). Je zapotřebí,
aby čepel byla z vysokouhlíkaté oceli, nejlépe přímo z wolframu. Z takovéto
oceli jsou průmyslové pily na železo, staré pily nebo pilníky. Čím lepší ocel,
tím méně často potřebuje čepel broušení. Nabruste čepel na kotoučové brusce a
dokončete ostří na brusném kameni. ˇUhel používaný pro čepel je 45°. Jestliže je
čepel dostatečně dlouhá, můžeme ji brousit jak potřebujeme aniž bychom
odmotávali kůži, která čepel drží na škrabce.
Postavte rám v mírném sklonu a začněte škrábat od krku. Tkáně, maso a tuk musí
jít pryč ve velkých vrstvách. Když skončíte kůže musí mít růžovou nebo bílou
barvu. Přitáhněte provazy, aby se kůže opět plně vypla.
Odstranění srsti
Jestliže děláte kožešinu, tento krok vynechejte. Jestliže děláte useň, chlupy a
epidermis musí být odstraněny. Tím že odstraníte epidermis způsobíte, že
výsledná kůže bude mít z obou stran jemný plyšovitý povrch. To je právě velmi
typické pro indiánské kůže a zároveň jestliže epidermis odstraníme, kůže se
snadněji zpracovává.
Než začneme, je potřeba wahintku nebo škrabku nabrousit. Poté oškrábejte, tahy
stranou, část okolo krku a pak škrábejte dlouhými tahy směrem dolů, stejným
směrem jako rostou chlupy. Zjistíte, že vrchní vrstva kůže jde pryč i s chlupy.
Tato bílá vrstva kůže je epidermis. Když chlupy nejdou snadno seškrabovat, je
nutné přiostřit několikrát ostří čepele. Před broušením kámen naolejujte, to
způsobí, že kamenná zrna lépe brousí a dosáhneme tak rychleji ostří. Obruste
ostré rohy ostří čepele, neboť by mohly způsobit proříznutí a tedy proděravění
kůže.
Je nutné tlačit opatrně na ostří v bocích, kde je kůže velmi tenká. Dovolte, aby
ostrá čepel škrábala chlupy a netlačte při tom příliš na wahintku. Bílé chlupy
jsou řídké a mohou být případně ostříhány nůžkami. K srsti kolem napínacích
provázků se nedostanete a můžete je odstranit později, když je kůže odříznuta
z rámu v poslední proceduře
Aplikace mozku
Indiáni sušili mozky společně s mechem vytvarované do koláčků, které uchovávali
do doby než je použili. Čerstvým mozkům, byla ale dávána přednost. V současnosti
můžeme mozky vyjmout z čerstvě uloveného nebo zabitého zvířete, nebo je můžeme
koupit v obchodech s potravinami. Lakotové obvykle říkali: „Každé zvíře má dost
mozku na vyčinění své kůže.“ Toto pravidlo znamená, že je potřebné takové
množství mozku, jak velkou hlavu má zvíře z něhož máme kůži. 100% čistý olej
nebo vepřové sádlo může mozky nahradit, ale struktuře kůže vyčiněné mozkem se
nic nevyrovná. Mozek pracuje tak, že strhne v kůži glycerin, čímž kůže změkne a
zplyšovatí, stane se silnější a má houbovitou strukturu. Čistý nožní olej
prosákne lépe než mozky, stejně jako morkový olej z kostí a kravských kopyt a
nemusí být do kůže vtlačen jako mozek.
Vařte mozek v hrnku s vodou 15 minut, nebo dokud nezbělá. Nechte ho vychladnout,
ale nanášejte ho na obě strany kůže ještě před úplným vystydnutím. Dělejte to
takovým způsobem jako byste roztírali kus mýdla na něco co byste chtěli umýt.
Naneste celé množství, dokud nejsou všechny partije pokryté kaší. V dávných
dobách byly používány oblé hladké kameny, které sloužily jako pomůcky k vtlačení
mozkové hmoty do kůže. Potom se vývar ve kterém se mozek vařil nanese pomocí
velkého štětce, aby rozředil pastu a ta se lépe vstřebala do kůže. Nyní nechte
kůži půl dne odpočívat.
Na budoucí kožešinu natíráme mozek jenom na stranu bez srsti.
Druhé namočení
Tento proces dělejte den před tím, než plánujete dokončit činění. Navlhčete kůži
houbou nebo naneste vodu štětcem, aby byla kůže poddajná, a potom ji sundejte
z rámu a umístěte do vodou naplněného sudu k rozmočení. Nechte kůži rozmočit ve
vlažné vodě do příštího dne – poslední etapy činění.
Když kůži činíte s chlupy a chcete aby srst zůstala neporušena,nesundávejte kůži
z rámu, protože by mohly chlupy slézt. Abychom mohli namočit vnitřek kůže,
vezmeme si dostatečně mokré a teplé hadry a pokryjeme s nimi celou plochu kůže.
Tak to necháme několik hodin, aby se stala měkkou a poddajnou.
Když kůže namáčíme, můžeme do vody přidat oloupané a rozdrcené kořínky juky.
Lakotové to kdysi dávno dělali, aby dodali kůži příjemnou vůni. Nyní se to však
již neděje.
Druhé napnutí
Vyndejte kůži z vody a připevněte ji do rámu tak jako při prvním kroku. Toto
druhé napínání bude rychlejší, protože jsou používány znovu stejné dírky.
Tak jako na obrázku pod titulkem je i toto krásný Lakotský bizoní plášť. Oba dva jsou vyrobeny kolem roku 1870 a ženy, které je vyrobily používaly stejnou techniku vydělávání kůže jakou popisujeme i zde. |
Vláčnění
Používejte dřevěnou nebo kovovou čepel asi 12 až 15 cm dlouhou, ke stírání
prosakující vody z kůže. Máte-li kůži s chlupy, pracujte pouze na vnitřní straně
kůže. Při jakékoliv jiné kůži pracujte z obou stran, vytrvale, aby se vlhkost
přelévala ze strany na stranu.
Potom použijte wahintku, aby jste vlákna více vytahali, odstranili špínu a
vytřeli zbývající vodu. Dříve jsem si myslel, že tajemství činění spočívá
v činící směsi, ale spočívá to v udržení vláken NAPNUTÝCH od této chvíle až do
uschnutí. Kůže se při schnutí scvrkává, pokud je volná a důsledkem je tuhý
produkt. Aby se vlákna udržela napnutá, musí člověk, který kůži činí vytrvale a
neustále pracovat po obou stranách kůže se škrabkou, zatímco kůže vysychá.
Dělejte dlouhé překrývající se tahy po celé ploše kůže, aby se póry v kůži
udržely otevřené. Toto vláčnění může zabrat tak třicet minut.
Nyní můžeme použít fén – pokud pracujeme doma, nebo přesunout rám na sluníčko
pracujeme-li venku, abychom urychlili proces schnutí. Následujících 15 až 45
minut musíme pokračovat v napínání a škrábání a kontrolovat kůži dotykem hřbetem
ruky, dokud nezjistíme, že je kůže teplá a stále mírně vlhká. Natáčením fénu na
různé strany kůže, nebo otáčením strany na kterou svítí slunce, se můžeme
pojistit, aby všechny části kůže schnuly rovnoměrně. Když je kůže měkká a
částečně vlhká, odřízneme kůži z rámu nožem. Řez nožem je veden po obvodě kůže
hned za vypínacími dírkami, kde je okraj asi 2 cm široký a který nelze vyčinit.
Když je kůže odříznuta z rámu příliš brzy, je potřeba ji třít delší dobu; když
je odříznuta příliš pozdě, je s ní těžší práce kolem lana v příštím kroku. Po
vyčinění několika kůží, je člověk schopen snadno posoudit nejlepší okamžik, kdy
skončit s procesem vláčnění.
Jestliže máte někam naspěch v příštím kroku, srolujte kůži, zabalte ji do látky
a vložte ji do plastikového pytle a takto kůže nemůže vyschnout. Pokud ji dáte
do chladného místa třeba ledničky nebo mrazáku, můžete pokračovat ve vydělávání
za několik hodin i dnů či týdnů (podle stupně chladu).
Tření
Oglalové třou kůže přes ostrou zkosenou čepel. Věří, že ostrá hrana přetrhá
vlákna v kůži. Používal jsem tuto metodu v dřívějších dobách, než mi někdo
poradil narovnat se. Tato rada zněla, abych zkusil tahat kůži tam a zpátky přes
provaz a změkčovat ji tímto způsobem jakým to Lakotové kdysi dávno dělali. Po
vyzkoušení této moudré rady, jsem se nikdy nevrátil zpět k „moderní“ šikmé
čepeli.
Šajenské ženy vydělávající kůže tradičním způsobem. Žena vlevo tře kůži o sušák na maso, žena vpravo škrábe bizoní kůži. Fotografie z 80. let 19. století. |
Lano které používám je polyuretanový lariat, který pro bizoní kůže používám
nerozmotaný, ale pro jelení může být použito jakékoliv lano okolo 12mm silné.
V dávných dobách mohlo být toto lano spleteno ze šlach (nebo také žíní). Jsme-li
venku připevníme jeden konec do míst kde ze stromu vyrážejí větve asi 1,8 až 201
metru nad zemí a druhý konec ke kmeni stromu těsně nad zemí. V domě můžeme lano
připevnit ke stropu a dole k základovému nosnému trámu v podlaze. Když
připevňujete lano, držte ho napnuté jak je možné. Prohne se tím, že se přes ní
pracuje s kůží.
Abychom kůži napnuli, prostrčte ji za lanem, pevně kůži uchopte za přední nohy a
táhněte ji přes provaz. Kůže by se měla viditelně natáhnout – někdy 10 až 20 cm.
Pak si přechytněte kůži o kousek níž a opět táhněte. Takto pokračujte až
dosáhnete zadních nohou, pak kůži otočte o 90° a opět ji natahujte od vrchu
dolů. Vždy tahejte k sobě největší silou jakou můžete, protože jemnost kůže
záleží na tom jak moc je natahována ve všech směrech při schnutí.
Při napínání vzniká tření mezi kůží a lanem. Teplo které při tom vzniká,
napomáhá uschnutí kůže a kontakt s lanem dává kůži jemnou strukturu. Pracujte na
kůži jak napínáním ze zhora dolů pracujíce ze strany na stranu, stejně tak od
hlavy k ocasu z jedné strany na druhou. Zakončete tento krok třením kolem celého
obvodu, pokud jste tak již neučinili. Samozřejmě při kožešině můžeme třít pouze
nechlupovou stranu a tření bude obtížnější, protože epidermis, který zůstal na
kůži, způsobí že se vlákna nepovolí.
Můžeme pokračovat v práci kolem lana na všech částech kůže dokud není suchá,
nebo můžeme položit na obě strany kůže suché ručníky nebo hadry, aby absorbovaly
vlhkost, srolovat to vše dohromady a dát do plastového pytle a uschovat
v chladném místě. Výhoda v uschování jelení kůže je v tom, že doba tření se
rozdělí na půl. Suchá vnější vrstva totiž absorbuje vlhkost z vnitřku kůže. Pak
stačí, když člověk pracuje na kůži jednou nebo dvakrát denně 10 minut, znovu ji
uloží zpátky a pokračuje v tření v pravidelných intervalech dokud není kůže
úplně suchá a sametově jemná. Měla by být semišová a bílá jako prázdný list
papíru. Taková je vzhledově i ohmatem indiánská useň, když ji uděláte starým
lakotským způsobem.
Uzení
Uzení vyčiněné kůže se provede tak, že se sešijí strany a vršek kůže, kromě
spodku, čímž se vytvoří pytel. Tento pytel se naplní teplým kouřem z čoudivého
ohně, načež dehet z kouře naplní kožní póry, kůže dostane světle hnědou barvu a
stane se vodovzdornou. V případě, že se uzená kůže namočí, po uschnutí bude
měkká, kdežto bílá useň by ztuhla a bylo by nutné ji znovu třít, aby byla měkká.
Druh paliva který položíme na uhlíky ovlivní barvu a trvalou vůni kůže. Hickory
(Bílý ořech) dává středně hnědou barvu, kterou mám rád a „dřevěnou“ vůni. Sage
(pelyněk) byl oblíben u starších Oglalů, ale pravděpodobně byl častěji pálen
sušený bizoní trus. Může být použito jakékoliv dřevo, ale musí být shnilé, mokré
nebo zelené, aby spíš čoudilo než skutečně hořelo.*
Díra pro oheň by měla být asi 15 až 20 cm hluboká a ne více než 30 cm v průměru.
Zapalte v jamce oheň abyste dostali žhavé uhlíky. Potom umístěte spodek kůže
okolo díry s ohněm, přišpendlete ji k zemi kolíky asi 13 cm od sebe a připevněte
krk k lešení, které umožňuje, aby byla zavěšená a otevřená. Odstraňte jeden
z kolíků u země, aby mohlo být palivo k vyuzení kůže umístěno na uhlíky, a pak
kolík umístěte zpátky. Podívejte se abyste se ujistili jestli palivo nehoří
skutečným plamenem, jehož žár by mohl kůži spálit. Z tohoto důvodu někteří
Lakotové občas udělají díru pro oheň několik stop od koženého týpí a vedou kouř
pod kůží tunelem z roury od kamen. Pokud je to děláno tímto způsobem, musí být
ohniště zakryté, aby kouř vedl do zavěšené kůže.
Podívejte se do pytle z kůže každých 10 minut a když získá požadovaný odstín
hnědé, obraťte kůži na ruby a uďte druhou stranu stejným způsobem. Bývá obvykle
zvykem mít stranu, která byla původně s chlupy tmavěji hnědou než vnitřek. (*
V českých podmínkách, se hodně táboří v týpí a jsem přesvědčen, že nejlepším
způsobem uzení je vytáhnout kůži pod úvaz v týpí když se v něm táboří a tedy
topí. Nejlépe se na mně uzení osvědčilo dřevo z listnatých stromů jako je dub,
buk habr apod.. V případě takovéhoto uzení pouze sundávejte kůži když prší. Nic
víc s ní nemusíte dělat! pozn. Akíčita.)
Závěr
V rezervaci Pine Ridge j Jižní Dakotě s populací okolo 12 000 Lakotů, je méně
než 10 žen, které dosud činí indiánským způsobem. Žádná z nich už kůže neudí.
Před 100 lety byly většina kůží používaných pro každodenní nošení uzena a bílé
neuzené kůže byly schovávány pro zvláštní nebo obřadní oděv. Také vydělávat kůže
uměla každá žena.
Ti kdo se učí činit mozkem starým lakotským způsobem udržují staré umění naživu
o něco déle.
podle Larry Belitze přeložil Petr Řezáč