Sáňky z bizoních žeber
Je zima,sníh, pokud vůbec napadne, svádí k různým hrám a dovádění. Mnohé z vás v té chvíli možná napadá, čím se asi indiánské děti bavily v tomto ročním období. Snad vás překvapí, že holdovaly i takovým radovánkám, jež považujeme za ryze evropské, jako je například sáňkování. Pravda, indiánské sáňky se od těch našich lišily (hlavně materiálem), ale účel plnily stejný. Sáňkování však neholdovali jenom ti nejmenší špunti. Bylo oblíbenou kratochvílí i pro mladé muže, kteří je využíval
i ke schůzkám s děvčaty. Nechme však raději hovořit někoho povolanějšího – Indiána národa Hidatsa jménem Tsakakis-sakis (Dobrý pták).“Sáňkovat jsme obyčejně vyráželi v malých skupinkách,” vzpomínal počátkem dvacátého století Tsakakis-sakis. “Někdy nás najednou sáňkovalo deset, někdy patnáct, ale někdy i méně. Často se k nám se svými sáňkami připojovali i starší chlapci a dívky. Tehdy jsme však, my menší děti, od nich raději odcházeli kus dál, neboť jsme se obávali zranění.
První sáňky z bizoních žeber jsem získal, když mi bylo šest let. Bylo to v zimě, kdy jsme lovili bizony západně od ústí řeky Yellowstone. Kdekoli jsme se utábořili, vyráželi jsme my děti se svými sušenými kůžemi sáňkovat na nejbližší kopec. Poté, co naši lovci ulovili hodně bizonů, mnoh
o chlapců získalo sáňky z žeber, které pro ně vyrobili jejich otcové či přátelé.Záviděl jsem těmto chlapcům a tak jsem zašel za svým otcem s prosbou: Otče, já chci také mít sáňky z bizoních žeber. Otec mi slíbil jedny takové vyrobit.
Otec vyrážel každé dva až tři dny na lov bizonů. Když měl při následující výpravě štěstí a skolil bizona, přinesl domů maso, z něhož vyřízl žebra a vyrobil mi sáňky. Vzal dvě dřevěné hůlky a naštípl je. Do takto vzniklé štěrbiny vtlačil konce bizoních žeber. Stejně postupova
l i s druhou hůlkou, kterou však nasadil na opačný konec žeber. Takto vyrobené sáňky byly určeny pro chlapce ve věku čtyř až pěti let. Pro starší chlapce se dělaly sáňky jiné.”A jak se tyto sáňky vyráběly? Jednoduše. Vzalo se pět žeber (nejčastěji bizoních – v našich podmínkách budou pro vás spíše dostupnější žebra hovězí), která se na slabší straně provrtala asi dva centimetry od okraje. Takto vzniklými otvory se protáhl vydělaný kožený řemínek, kterým se žebra pevně svázala. Poté se rozštípla dřevěná hůlka, která svojí délkou přesahovala na každé straně asi 1,5cm celkovou šířkou žeber. Takto vzniklé dvě dřevěné lišty se přiložily z každé strany žeber a pevně svázaly koženým řemínkem, který se současně propletl mezi jednotlivými žebry. Nakonec se přiváza
l cca.80-90cm dlouhý kožený řemínek, který sloužil k tahání sáněk..Václav Rout
Převzato z časopisu Indian Hobby Courier č.12/II