V roce 1980 v Severních Čechách proběhlo první setkání československých Euroindiánů…. Nebylo však “výstřelem ze tmy”, ale logickým vyústěním dění, které tomu předcházelo mnoho desítek let předtím.

O původních obyvatelích Ameriky se v zemích Koruny české dozvěděli stejně tak, jako v celé kulturní střední a západní Evropě, již krátce po “objevení Nového světa” Kryštofem Kolumbem, prostřednictvím učených latinských spisů a cestopisných zpráv. Po dalších přibližně 350 let se i přes mnohé kontakty Čechů a Moravanů o původních obyvatelích Ameriky mluvilo jako o nekulturních divoších a pohanech, kterým je nutné ukázat jediného křesťanského boha a jedinou opravdovou civilizaci. V duchu prastarého práva silnějšího se tato vize i naplňovala. Až na přelomu 19.a 20.století se pod vlivem romanopisců J.O.Coopera, K.Maye nebo básníkům jako J.V.Sládek a dalších veřejné mínění pomalu otáčí. Díky propagátorům skautingu a woodcraftu E.T.Setonovi nebo prof. Svojsíkovi se nakonec u části české veřejnosti mínění vyhrocuje na protilehlý pól. Z Indiána je najednou ušlechtilý, vysoce morální a příkladný protivník opilého a negramotného vojáka. To nejednoho mladého člověka vede k napodobování života Indiána, stejně tak jako i odvážného kovboje, zaníceného zlatokopa či svobodomyslného trapera. Vše se odehrává na pozadí právě vznikajícího trampského hnutí v budoucím Československu, tehdy ale ještě v Rakousko-Uherské monarchii. A tak je první týpí v Čechách postaveno již v roce 1913 M.Sajfrtem v brdských lesích – jižně od Prahy, nepočítaje týpí pravděpodobně postavené při dvou průjezdech Wild West Show Buffalo Billa.

V meziválečném období díky pracím antropologa A.Hrdličky, v poválečném období díky cestovatelce Mire Holzbachové a lingvistům Loukotkovi a Salzmanovi, v ještě pozdější době zásluhou populárních prací amerikanistů M.Stingla a V.Šolce se vědomosti veřejnosti neustále zvětšují, i když jsou většinové představy hlavně díky naivním filmům s P.Bricem či G.Mitičem hodně zkreslené.

Z celého tohoto podhoubí vyrůstá v Československu na konci sedmdesátých let 20.století skupina amatérů, kteří “chtějí těm Indiánům přijít na kloub”. Hlavní činnost spatřují v takzvaném “hraní si na Indiány” (ovšem bez oné asociace s dětským hraním). Je to základ pro pozdější tábory experimentální archeologie. Krom populární literatury získávají znalosti hlavně ze samizdatových překladů, úzkých kontaktů na podobně zaměřené lidi v tehdejší Německé demokratické republice, ale i sbírkám v Náprstkově muzeu či na zámku Opočno.

V roce 1980 vznikl v Praze kmen Bílý Wampum, který po dlouhá léta (až do roku 1995) udává tempo ve znalostech. Napodobuje se život původních Američanů, objevují a osvojují se staré techniky, přejímá se filozofie – hlavně Lakotského národa, i když občas s příměsí New Age.

Ono první setkání tzv. “Na severu” po šesti ročnících pokračuje na novém místě jako tzv. “Setkání na západě”. Začal se vydávat časopis pod názvem Winaminge. Komunikace se neustále zlepšuje, a tak i díky tomu se původní patnácti členná skupina mnohonásobně zvětšuje. V roce 1989 padá komunistický režim a lidem je po 40-ti letech opět dovoleno oficielně se sdružovat jinak, než v komunisty vytvořených spolcích. V lednu 1990 tedy probíhá ustanovující schůze občanského sdružení Indian Corral Westerners International. Hlásí se tak k celosvětové organizaci Westerners International se sídlem v Oklahoma City USA, jako jediné tehdy známé organizaci zajímající se o historii osídlování Ameriky. Tento krok byl podmíněn i úzkými kontakty na westernové jezdce a jezdce Pony Expresu, kteří v té samé době zakládají corral Pony Expres WI.

To vše ale vedlo k první vážné roztržce. Organizátoři “Setkání na Západě” se odtrhují od většiny euroindiánů a hlavně od nově vzniklého ICWI. Pořádají sice své akce dál, ale s neustále zhoršující se kvalitou a v současné době toto “Setkání” pouze skomírá snad jen z nostalgie. IC už v roce 1990 pořádá několik setkání, ale hlavní síly soustředí na letní tábor, který od té doby pořádá pravidelně každý rok na různých místech. Na podzim téhož roku pořádá první valnou hromadu, pracovní setkání na kterém se dohadují nejrůznější technické věci spojené s fungováním občanského sdružení, ale i společně rozhoduje o směru vývoje celého našeho Euroindiánského hnutí. Pořádají se dvakrát do roka a postupem času se na ně nabalil velký doprovodný program. Valné hromady tedy trvají celý víkend a krom jednání zde probíhají zajímavé výstavy a v neposlední řadě i velký trh materiálů potřebných k táboření podle vzoru převážně prérijních indiánů.

Od samého počátku fungování Indian corralu vychází i časopis na němž se částečně IC podílí. Nejprve pod názvem Indian Hobby Courier, jenž je po určitý čas distribuován i do veřejné obchodní sítě a po finančním krachu pokračuje pod názvem Euroindian Magazín a v současné době se jmenuje Poselství světa v kruhu a je vydáván s velkým nadšením a obětavostí vydavatelem Ikamiíi Pon-noo-ka.

Vrcholem společné práce skoro všech Euroindiánů byl letní tábor v roce 1992, který navštívil Krijský mediciman Bílý medvěd s doprovodem a dokonce i štáb kanadské televize, jenž tam natočil film o “českých indiánech”. 44 týpí na tomto táboře je také do současnosti rekordem ve velikosti společného tábora v České republice.

V roce 1993 po velkém nárůstu byznysu mezi Euroindiány se několik skupin od společné činnosti odtrhuje a odchází do ústraní, kde ale často dosahují skvělých výsledků a dokonce i uznání odborníků. Z těchto je nejdůležitější zmínit kmen Hayča Tiyošpaye, jehož vůdce Tatanka Wičahčala je uznávaným odborníkem na lakotskou kulturu a jazyk.

V té samé době po zničení Československa politiky a vytvořením dvou států, českého a slovenského, dochází i k odtržení slovenských euroindiánů od českých a od roku 1994 se konají i letní tábory zvlášť a vzájemná spolupráce je bohužel minimální.

Do roku 1996 bylo hlavním programem krom vzdělávání hlavně táboření v takzvaném “starém stylu”. Na těchto táborech se účastníci snaží o napodobení života v jiném čase a na jiném místě než zrovna jsou. Časovou hranicí je rok 1890. Členové tábora vyrábějí a používají kopie a repliky věcí potřebných pro život v této době. Počínaje oblečením, přes zbraně, až po šití týpí nebo výrobu dýmek. Chovají koně nebo např. vaří pouze ze surovin či starým způsobem v bachoru či v zemi. Rozdělávají oheň třením dřev a křesadlem, suší maso nebo pořádají potní chýše.

V roce 1996 IC poprvé pořádá velké halové pow wow v moderním stylu. Jedná se o taneční setkání na kterém tanečníci soutěží v různých kategoriích podle vzoru současných pow wow v USA, Kanadě, ale i v Německu.

Většina těchto akcí svojí životaschopností vypovídá o smyslu našeho úsilí. Naší snahou není jen napodobování života z 19. století, ale hlavně všestranné pochopení národů původních Američanů a všech okolností, které jejich život ovlivňovaly a doposud ovlivňují.

Akíčita Sápa – září 2001

PS. Od roku 2018 začal Indian Corral každoročně psát krátké shrnutí uplynulého roku. Tyto najdete v jednotlivých odkazech tohoto vlákna. Do budoucna bychom tímto stylem chtěli zpracovat i roky předchozí.