Jak praví podtitul je časopis pro české indiány a příznivce indiánských kultur Severní Ameriky. Časopis tohoto typu začal vycházet již v osmdesátých letech a jmenoval se Winaminge, pokračoval pak začátkem devadesátých let měsíčníkem Indian Hobby Courier. Ten vycházel nejprve samizdatově v xerokopiích a postupně spolu s růstem předplatitelů se jeho obsahová i grafická kvalita vylepšila a určitou dobu byl dokonce v distribuci tehdejšího PNS a díky tomu k dispozici na všech stáncích. Špatným hospodařením se, ale stalo, že vydavatel v roce 1993 zkrachoval a vydávání časopisu bylo zastaveno.

Na přelomu let 1993 a 1994 se však, v tu dobu již bývalá redakční rada, znovu sešla a rozhodla se vytvořit časopis nový, který však bude plně navazovat na Indian Hobby Courier. To se zdařilo a tak v únoru 1994 spatřil světlo světa časopis Euroindian magazín. Nepodařilo se mu však znovu získat důvěru bývalých předplatitelů a tak vyšlo v tomto roce jen 8 čísel s postupně se snižující kvalitou a poslední číslo mělo místo deseti už jen čtyři listy. V následujícím roce vyšly podle nového plánu již jen čísla 4 a časopis se tak stal čtvrtletníkem. Na konci tohoto druhého ročníku se však rozpadla redakční rada a časopis zůstal pouze na vydavateli. Tím byl od počátku Jelen – Ivan Vydra, ale na tvorbě prvních číslech se podílel pouze graficky a občas nějakým článkem. Když na podzim 1995 zůstal časopis pouze na něm, zmenšil formát časopisu z A4 na 45 a od nového (třetího) ročníku změnil i název na současný: Poselství světa v kruhu.

Každé další číslo bylo od té doby svým způsobem sázkou do loterie, jelikož chyběli pravidelní přispěvovatelé a postupně i předplatitelé. Přesto, ale časopis vycházel dál a některé čísla jsou dodnes výborná. Novinkou se stala občasná příloha – většinou velice odborné a zajímavé články v rozsahu od 4 do 24 stran.

V průběhu roku 2001 se, ale situace stává neudržitelnou a Jelen coby vydavatel naprosto vyčerpán. Nabídne tedy časopis k dispozici komukoliv kdo se ho bude chtít ujmout. To ovšem alarmuje určitou skupinu lidí v Indian Corralu ke krokům pro zachování časopisu. Jednak dohodnou konkrétní podporu tohoto občanského sdružení časopisu a jednak se nejprve z jejich středu a posléze i od jinud vytvoří nová redakční rada.Od ročníku 2002 se nejprve začne podílet a od nového ročníku 2003 přímo vytvářet tento časopis. Tímto ročníkem se časopis po 7 letech také vrátil ke svému původnímu formátu – A4.

Objevily se pravidelné rubriky, nejen o tom co se bude dít a o tom co se stalo mezi euroindiány v Čechách a na Slovensku, ale také kriticky informovala o nové i starší literatuře (jak o běžných knihách tak o nových samizdatech), snažily se informovat čtenáře o situaci současných indiánů v Severní Americe, ale nezapomínal ani na jejich kořeny: na historické a odborné články. Čtenáře praktikující experimenciální archeologii poučí o vaření v 19. století, vysvětlil jak si vyrobit různé věci (ročník 2002 se zabýval různými typy mokasínů – ročník 2003 pak různými typy nohavic – legin atd) a v rubrice slovesnost, vás seznámil s tím co se traduje za mýty, legendy a pověsti u nejrůznějších původních obyvatel Severní Ameriky. Nadále vycházely i odborné a velice zajímavé přílohy.

V roce 2014 se ale stávající vydavatel Jelen rozhodl vydávání časopisu ukončit. Tehdy do toho vstoupil náš spolek a namísto aktivní podpory se rozhodl vydávání časopisu převzít. V roce 2015 tak vyšlo jediné – zkušební číslo a od následujícího roku již Poselství vychází opět jako nepravidelný čtvrtletník. Šéfredaktorem byl potvrzena známá tvář z našeho středu: Petr Majer a i redakční rada se obměnila jen marginálně. Zato grafické zpracování časopisu převzali nově Borůvka a Spot. Také distribuce a propagace se musela zcela nově vybudovat. Tady pomohli Ketty Malá vrána a Hohé.

To a mnohé další najdete, když si tento velice zajímavý a poučný a nevýdělečný časopis objednáte. Nejenom že dostanete kvalitní čtení, ale podpoříte tak zcela dobrovolnou, nezištnou práci mnoha skvělých a obětavých lidí.

Aki podzim 2003  a jaro 2018.