Tento obrazový manuál vznikl jako vedlejší produkt víkendového workshopu, který se konal v červnu roku 2007 na jednom nejmenovaném tábořišti, situovaném v malebné údolí vltavské kaskády. Podoba některých tváří s kýmkoli je čistě náhodná. Rád bych poděkoval nejen ztepilým figurantům, ale především kolemstojícím přihlížejícím, kteří ode mne utrpěli nejedno bezpráví, když jsem je nemilosrdně vyháněl ze záběru. Fotografie a jejich komentář se drží faktů tak, jak probíhala konkrétní stavba, moje soukromé postřehy (které si zkrátka neodpustím) nemusí s použitými postupy korespondovat a budou podobně jako tato předmluva odlišeny jiným stylem písma.
Tak tedy, na výrobu bullboatu nebudeme potřebovat mnoho náčiní. Toliko sekeru, nůž, škrabku a kus špagátu.
Rozmočenou kůži je nutné nejprve oškrábat. Stačí ji zbavit nejhorších zbytků masa a tuku a takto se to i praktikovalo na kurzu. Osobně bych doporučoval kůži očistit co nejvíce - podobně jako na rawhide - při soustavném namáčení, když člun používáme, se tak zápach omezí na minimum.
Zatímco kůže zlehýnka osychá, můžeme v okolí nařezat příhodné pruty na kostru člunu. Nejlepší bude zřejmě líska. Je lehce dostupná, pruty jsou dlouhé, rovné a hlavně něco vydrží. Na rozdíl od vrby.
Pruty se mohou oloupat, kvůli rychlejšímu vyschnutí kostry, čímž se zajistí pevnější svazované spoje. Já bych doporučoval neloupat. Snížíme riziko prasknutí při ohýbání a vyschlá kostra bude pevnější.
Následně si naměříme nejužší místo kůže a z tohoto rozměru odvodíme celkovou velikost člunu. Důležité je ploché dno, kvůli stabilitě. Boky pak nemusíme dělat tak vysoké.
Když si ujasníme parametry plavidla, ohneme prut, který bude tvořit dno. Tuto obruč můžeme vytvořit i z několika slabších prutů přeložených přes sebe.
Tento kruh položíme na zem a po vnějším obvodu v pravidelném rozestupu pevně zatlučeme čtyři silné kolíky. Obruč zatím dáme stranou a do vymezeného prostoru poskládáme osm prutů křížem přes sebe. Vhodnější je použít raději dva pruty proti sobě, se slabšími konci překrývajícími se pod dnem. Dno se tím vyztuží, pruty se budou lépe ohýbat, následné pnutí na horním obvodu bude pravidelné a celá konstrukce tak bude méně deformovat.
Následně na pruty položíme již zmíněnou obruč a všechna překřížení pevně svážeme.
Na svazování prutů lze použít řemínky nařezané přímo z přebývajících kusů kůže, nicméně vhodnější jsou řemínky z čistého rawhide, které si připravíme předem. Spoje budou pevnější.
Druhou obruč tvořící horní okraj člunu přivážeme v patřičné výšce na ony čtyři kolíky, které nám až dosud spíše překážely. Zatímco spodní obruč je mezi kolíky "vepsána", horní naopak kolem kolíků "opíšeme". Tím budou boky mírně ukloněné od středu a budou se i lépe ohýbat žebra.
Následuje ohýbání žeber. Je dobré nespěchat, postupně prut přihýbat a dát dřevu čas aby se přizpůsobilo. Pak to jde i bez napařování. Na fotkách originálů je vidět, že ohyb je často nalomen v ostrém úhlu.
Žebra postupně pevně přivazujeme k horní obruči. Je nutné, aby pruty byly přibližně stejné, pak se konstrukce nebude bortit při odvázání z kolíků.
Když máme kostru kompletní, odvážeme ji z kolíků a zakrátíme pruty přečnívající přes horní okraj. Při tom je nutné myslet na to, že svázání surovou kůží má své limity a příliš krátký konec by mohl ze spoje vyklouznout. Naopak dlouhé konce budou zavazet při pádlování.
Upravenou kostru položíme na kůži, která zatím trpělivě čekala opodál ve stínu. Přehneme přes boky, kousek necháme zahnutý dovnitř a prošijeme řemínkem kolem rámu. K vidění jsou i originály s konci žeber propíchlými skrze kůži ven, nicméně tato varianta může stahovat horní obruč směrem dolů a navíc se můžeme ošklivě poškrábat při pádlování. Schovat vyčnívající konce pod kůži je výhodnější po všech směrech. Když nebudeme pospíchat a kostru necháme několik dní vyschnout před tím, než na ni natáhneme kůži, bude celkový výsledek lepší i natahování kůže půjde lépe.
A zde již máme šťastného majitele téměř dokončeného plavidla.
Hotový bullboat necháme vyschnout. Aby nám různé odlišně schnoucí materiály nedělaly neplechu, provážeme okraje člunu mezi sebou špagátem. Pokud nebude síla prutů po celém obvodu rovnoměrná (a to se vsaďte, že nebude) velice snadno se budou boky při tomto vyvazování bortit a člun bude nesouměrný. Lepší je okraje vyvázat k žebrům ve dně.
Zatímco nám člun na slunci spokojeně schne, pustíme se do výroby pádla. Nejprve zpracujeme hrubý tvar sekerou.
Na finální úpravě si však dáme záležet, aby jsme si nezadřeli ošklivou třísku do prstíků uvyklých pouze hladkým troubelím dýmek, popřípadě štíhlé eleganci vyšívacích jehel.
Hotové pádlo opřeme někde poblíž člunu, aby si na sebe zvykli.
Největší nedočkavci můžou spustit člun na vodu ještě polosuchý. Vyplatí se ovšem počkat až na úplné vyschnutí kůže. Pokud dodržíme zásadu plochého dna a v kůži nebude nějaká skrytá dírka, okouzlí nás svou stabilností a snadnou ovladatelností. Pádluje se na přední straně záběry střídavě na obě strany bez přehazování pádla. Zkušení říční vlci dokáží pohánět bullboat záběrem jediným, elegantním půlosmičkovým. Aby nás člun skutečně nadchnul, je nutné počítat s tím nejhorším scénářem - vše ostatní nás už jen mile překvapí.
Staré záznamy dokládají, že standardní bullboaty dokázaly přepravit i půl tuny materiálu. Na následujících dvou obrázcích je srovnání jednoho člunu, když je prázdný a při plném zatížení, které činilo odhadem 300kg. Podotýkám, že člun této velikosti by se na planinách řadil spíše k těm menším.
Jak vidno výroba bullboatu není nikterak náročná. Pokud se ráno začne a nebudeme zbytečně lelkovat, odpolední čaj již můžeme popíjet u ohně nad kterým se bude sušit hotový člun. Přeji hodně štěstí při stavbě.
Dva hlasy