Tradice obdarovávání je velmi stará a hluboce zakořeněná v kulturách snad všech přírodních národů. U severoamerických indiánů jde však již o tradici institucionalizovanou. Za starých časů, stejně jako v současnosti každý kdo chce zdůraznit nějakou událost či skutečnost uspořádá takové Giveaway.
V oblasti Severozápadního pobřeží se takové rozdávání vyvinulo do známých „potlačí“ (potlachů), – ale u toho se majetek i ničil. Náčelníci, hlavy velkorodin, vůdcové jednotlivých spolků Giweaway posilovali své postavení rozdělováním svého majetku ostatním. Rozdávání však nepořádali pouze vysoce postavené osoby. Díky tomu se do popředí dostával i jeho sociální aspekt. Svým způsobem jde o přerozdělování majetku uvnitř skupiny. Lze tedy říci, že i když někdo rozdal většinu svého majetku, dostal potřebné věci při příležitosti dalšího obdarovávání, které pořádal někdo jiný ze skupiny.
V dnešní době tak již obvykle nejde o posilování postavení, ale o získání požehnání jak pro poctěného, tak pro obdarovávajícího.
Důvodů pro uspořádání této slavnosti je spoustu: volba náčelníka nebo kmenového představitele, pohřeb, narozeniny, ukončení střední nebo vyšší odborné školy, přijetí do válečnické společnosti či získání jména, první vstup do taneční arény, může jít o uctění vojáků odcházejících na misi či se z misí vracejících, či jiný významný okamžik pro rodinu, skupinu i poctěného jednotlivce.
„V každém případě ten, kdo dar přijímá, potvrzuje oprávněnost pocty nebo jinak demonstruje svou podporu dárci jednoduše tím, že se rozdávání účastní a vezme si dar. Obvykle rozdávání předchází „hostina,“* večeře připravená pořadatelem pro všechny, kteří přišli. Zde mají organizátoři velkou volnost v otázce termínu, kdy rozdávání, jež má potvrdit významnou událost, uspořádat. Zpravidla se tak děje do jednoho roku.
Hádankou pro ne-indiány, kteří se fyzicky účastní slavnosti rozdávání, je to, že dostávají drahé dary, i když oslavence neznají. Jedná se však o součást tradice indiánské pohostinnosti vůči cizincům. Hosté neplatí za jídlo a dostávají nákladné dary. Někdy náhodní turisté, kteří se přichomýtnou k rozdávání na některém veřejném prostranství, zaskočí každého otázkou: „V čem je háček?“ Háček není v ničem. Jednoduše se stali předmětem šajenské pohostinnosti.„*
*Moore